Řím aneb cesta tam a zase zpátky

Leden, měsíc, který určil ráz 

Byl jsem neskonale šťastný, že Pán Bůh zařídil s pomocí sv. Jana Maria Vianney, že mohu vyrazit na pouť do Říma. Stejně jako Verča a další studenti, i já měl v lednu zkouškové období, při kterém jsem se pořádně zapotil, zvláště při pěti zkouškách během 7 dnů. Ale jak jsem říkal, svatý Jan Maria Vianney mi pomohl a Pán Bůh mi cestu do Říma posvětil. Někteří pouť do Říma měli posvěcenou velmi pozdě, třeba Hanka dva dny před odjezdem:o)

Sešla se nás opravdu vynikající a perfektní parta. Kdyby takových človíčků na světě běhalo mnoho, hned by to bylo poznat. Do Říma cestovalo také jedno zavazadlo - František - který se zapsal do dějin jako jediné živé zavazadlo, které pozřelo výherní řízek:o) To byla sázka, kdy osoba, která vytáhne první řízek, získá jako bonus Richardův řízek:o) Vyhrála Verča. Vzhledem k tomu, že ona sama měla několik řízků, přihlásilo se živé zavazadlo František. František je velký člověk, jeho hlad je již legendou, řízek se proto stal jeho. Kromě fyzického hladu má Franta zvaný Ferenc i duchovní hlad. František vycítil povolání a chce se stát knězem.

Assisi - nabízí se odpověď "Asi jsem"

Assisi je krásné horské městečko, plné historických budov a záchody za půl eura. Úchvatný výhled do údolí vystihuje kouzelnou atmosféru tohoto místa a také jarní počasí, které nás přivítalo ukazovalo na výjimečnost míst působení sv. Františka z Assisi. Vzpomínky na Assisi mi v hlavě zůstanou, zvláště chodník vydlážděný jmény pravděpodobně dárců, mezi nimiž patří i svatý Otec Pio. Vzpomínka na neuvěřitelnou výlohu plnou sladkých pokrmů (po celonoční jízdě to byla velmi frustrující situace a pohled hlavně pro mě, který příliš nesnídá). A nakonec také vzpomínka na řádovou sestru, která nás vykázala z kostela při modlení ranních chval z breviáře, protože jsme nerespektovali Silencio:o)

Řím, historické město, které pamatuje doby sv. Petra a Pavla

Řím, do něhož vedou všechny cesty. Řím, který svojí historickou hodnotou uchvátil mnoho lidí. Řím, který mě neuchvátil. Navštívili jsme spoustu míst. Spoustu míst jsme si prohlédli. A taky toho možná spoustu bylo. Když jsme prezentovali fotky na spolču v Losinách, tak téměř každá moje fotka začínala slovy:"Tak tohle, tohle je vlastně kostel, no.... nebo Tak tohle opravdu netuším, co to je, kde to je a proč jsem to fotil nebo Tak já bych si tipl nebo odhadl, že to je...."Ale každopádně jsem nelitoval a nikdy nebudu litovat toho, že jsem do Říma jel. A taky si myslím, že jedna cesta do Říma nestačí. Uvidíme, nechám se překvapit, jestli Pán chce, abych se tam podíval podruhé.

Vzpomínky mi přece jen nějaké v hlavě zůstanou. Bazilika sv. Pavla za hradbami, kostel sv. Klementa, bazilika sv. Petra, kostel sv. Šebestiána, bazilika sv. Jana v Lateránu, kostel sv. Kříže, audience Benedikta XVI., Vatikánské muzea.

Ravenna - město cyklistů, mozaik a módního stylu 

Upřímně napsáno, Ravenna mě prostě nezaujala. Jedině kostel San Vitale byl opravdu nádherný, a doslova mě nadchnul. A co se týče vzpomínek na Ravennu? Ze začátku komická situace na veřejných záchodcích opět za nějaký poplatek, kdy na jeden žeton se vystřídal prakticky celý autobus. Ze začátku vtipné, to ano, ale za chvíli jsem se cítil velice trapně a styděl jsem se za poutníky. Raději jsem šel obdivovat výlohy vyskládané oblečením. Vzpomínky se mi také vybavili, když jsme zdálky projížděli kolem zábavního parku Mirabilandia, kde jsem se vyřádil na školním výletu. Zuzi, doufám, že na mě s tou fotkou nezapomeneš:o)

Nelituji ani vteřinu toho, že jsem jel do Říma. Možná jsem od poutě očekával víc, než bylo moje srdce schopno přijmout. Ale získal jsem novou zkušenost, je třeba se stále modlit za to, aby naše srdce byla otevřená. Já ho měl pouze pootevřené a to nestačí.